Popisovač s měkkým hrotem je nejkratší cesta k barvě na přesném místě. Hrot je pružný a nasycený, takže se jím dá vést linka i tupovat ploška, aniž byste cokoli ředili, míchali nebo čekali na zaschnutí palety. Právě proto se hodí na drobnosti, u kterých by příprava barvy zabrala víc času než samotné nanesení: oprýskaná hrana průlezu, saze u hubice, stopa po údržbě na panelu.
Najdete tu odstíny pro patinu i pro barevný detail, včetně vodou ředitelných variant, u kterých se nános dá krátce po aplikaci ještě rozetřít. Níže je popsané, na jaký povrch popisovače drží, jak se dají vrstvit a čím hotovou práci uzavřít.
Rozhodující je povrch, na který kreslíte. Na matném laku se pigment zachytí v mikrostruktuře a linka zůstane tam, kam ji položíte. Na lesku se hrot smeká a barva se stahuje do kapek, takže se lesklý povrch vyplatí nejdřív přematovat. Na holém plastu popisovač drží nejhůř a při prvním doteku se smaže.
Měkký hrot pustí při prvním tahu víc barvy, než čekáte. Začněte proto lehkým dotekem na okraji detailu a sytost doplňujte dalšími tahy. Jednou položenou plnou linku se už ztmavit nedá, ale světlou linku zesílit ano.
U vodou ředitelných odstínů lze nános krátce po aplikaci rozetřít vlhkým štětcem nebo vatovou tyčinkou, takže z linky vznikne stékanec nebo zašpiněná ploška. U rozpouštědlových variant na tohle není čas — tam se pracuje rovnou na čisto.
Pokud se s modelem bude manipulovat, zavřete hotovou práci tenkou vrstvou matného laku. Počítejte s tím, že se po přelakování kontrast mírně usadí, takže nánosy dělejte o stupeň výraznější, než chcete výsledně vidět.
Popisovač je nástroj na detail, ne na celý model – na kompletní postup patinování se podívejte v kategorii Weathering.