Naposledy hledané
Tipy k hledání
Měřítko
Patinátory jsou patina v nejpohodlnější podobě. Práškové palety se nabírají houbičkou nebo aplikátorem a rovnou se vetřou do povrchu, pastové tyčinky se nanášejí jako voskovka a rozetřou prstem. Není potřeba ředidlo, míchání ani čekání na zaschnutí — a přesně proto po nich modeláři sahají, když chtějí mít patinu hotovou za jeden večer. Níže najdete rozdíly mezi práškovými paletami a pastovými tyčinkami i rady, jak nános udržet pod kontrolou.
Klasický postup s washi, filtry a pigmenty dává největší volnost, ale vyžaduje pořadí vrstev, lakové mezivrstvy a trpělivost. Patinátory tohle zjednodušují: pracují nasucho nebo polosuchou pastou, nanášejí se rovnou na hotový matný lak a výsledek je vidět okamžitě. Když se vám nános nepovede, většinou ho setřete suchým hadříkem a začnete znovu.
Hodí se tedy na první patinovaný model, na rychlé oživení staré stavby ve vitríně, na dětské a klubové projekty — a také jako doplněk klasického postupu, například k dotažení sazí u výfuku nebo k zesvětlení ohmataných hran.
Nabírají se přiloženým aplikátorem nebo houbičkou a vtírají se do povrchu kruhovým pohybem. Čím tvrdší přítlak, tím víc hmoty na povrchu zůstane. Nejlépe fungují na matném povrchu, kde se mají čeho chytit; na lesku se téměř nedrží.
Nanášejí se jako voskovka přímo na místo, kde má špína začínat, a potom se rozetřou prstem, štětcem nebo gumovým hrotem. Protože jsou hmotnější, dají se jimi udělat i výrazné stékance a nabalené nánosy, ne jen jemný prach.
Prášková i pastová patina na matném povrchu drží překvapivě dobře, ale u modelu, se kterým se bude manipulovat, je rozumné ji nakonec uzavřít tenkou vrstvou matného laku. Počítejte s tím, že se po přelakování odstín mírně usadí a zesvětlené hrany ztratí část kontrastu.
Patinátory jsou nejkratší cesta k uvěřitelnému modelu — zkušenější postupy najdete v kategorii Weathering.
