Filtr je velmi silně ředěná, průsvitná barva, která se nanáší na celou plochu a posune její odstín, aniž by zakryla kresbu pod sebou. Tím se řeší nejčastější potíž čerstvě nabarveného modelu: barva je příliš jednotná a vypadá jako z plakátu. Filtr ji rozehraje, sjednotí přechody mezi kamuflážními poli a dodá tón spáleného slunce, prachu nebo oleje. V kategorii najdete enamelové, akrylové i interferenční filtry — níže si projdeme, čím se od washe liší a kolik vrstev má smysl nanášet.
Wash pracuje v rýhách a vytváří stín. Filtr naopak pracuje na ploše a mění její tón. Je mnohem průsvitnější — někdy jde doslova o obarvené ředidlo — a jeho účinek se buduje opakováním: jedna vrstva je téměř nepostřehnutelná, tři vrstvy plochu jasně posunou.
Proto se filtr používá dřív než wash. Nejprve sjednotíte a rozehrajete velkou plochu, teprve pak jdete do detailu. Obrácené pořadí by znamenalo, že si filtrem rozmyjete právě zatmavené linky.
Pískové a hlinité odstíny použijete tam, kde má být technika zaprášená a vysušená sluncem. Zelené a olivové tóny sjednotí vegetační kamufláž, šedé a modravé filtry schladí studené odstíny lodí a moderních letadel. Rezavé filtry jsou přípravou pro korozi — pokládají pod ni základní tón, takže pozdější rez nevypadá jako nalepená.
Enamelové a tensocromové filtry mají dlouhé pracovní okno a dají se dotahovat i stírat, proto jsou u plošné práce bezpečnější. Akrylové filtry se nanášejí rychleji a nepotřebují ředidlo s výraznějším zápachem. Interferenční a metalické filtry jsou speciální skupina pro tónování lesklého kovu — mění odstín podle úhlu dopadu světla.
Filtr se nanáší na uzavřený lak širokým štětcem nepravidelnými tahy, nebo bodově a pak rozetřeně. Důležité je nepracovat rovnoměrně: právě nerovnost mezi panely dělá dojem opotřebovaného stroje. Mezi vrstvami nechte povrch zaschnout, jinak dřívější práci rozpustíte.
Filtr je jednou z mezivrstev, kterou se dobře patinovaný model odlišuje od jen nabarveného — zbytek postupu najdete v kategorii Weathering.