Materiály pro stavbu modelů jsou polotovary, ze kterých si doplníte to, co v krabici nenajdete: plastové a kovové profily, destičky, dráty a trubičky, dřevo, průhledné a barevné fólie, síťky nebo řetízky. Řežete, brousíte a lepíte je přímo na míru svému modelu – od vzpěry v podvozkové šachtě po zábradlí na nástavbě. Níže je rozcestník jednotlivých skupin a praktické rady, jak materiál vybírat podle měřítka i podle nástrojů, které k němu budete potřebovat.
Jde o surovinu, nikoli o hotový díl. Profil, destička nebo drát přijdou v jedné délce či formátu a vy si z nich uříznete přesně to, co model potřebuje – vzpěru do podvozkové šachty, zábradlí na nástavbě, chybějící rouru výfuku nebo dřevěný nosník do kostry větroně. Právě proto se těmto věcem říká polotovary: tvar je daný, rozměr si určujete sami.
Plastikové modely si rozumí se styrenem a ABS, protože je spojíte stejným modelářským lepidlem jako zbytek stavebnice. Létající modely a nosné kostry se dělají ze dřeva, namáhané a ohýbané části z kovu. Budovy a scény pod modelem nejčastěji potřebují strukturované destičky s cihlou, dlažbou nebo vlnitým plechem.
Rozměr materiálu si vždy přepočítejte na reálnou předlohu. Profil o průměru 1 mm je v měřítku 1:35 pětatřicetimilimetrová trubka, v 1:72 už přes sedm centimetrů. U jemné práce v malých měřítkách proto saháte po nejtenčích řadách: lanka v desetinách milimetru, dráty od 0,065 mm, plastové pláty od 0,2 mm.
Styren se dá krájet nožem a lámat, ABS lépe drží tvar a snáší ohyb, mosaz a měď se tvarují i pájejí, překližka a uhlík vyžadují pilku. Čím tvrdší materiál, tím důležitější je ostrý nástroj a klidná ruka – a tím větší rozdíl udělá předem nakreslená ryska.
Pokud materiál kupujete kvůli scéně pod modelem, projděte si ještě doplňky pro diorama – tam na sebe navazují textury, voda i drobná architektura.