Kovové trubičky jsou polotovar pro všechno, co má na modelu mít opravdu tenké ústí. Mosazné, měděné a aluminiové trubičky tu začínají u vnějšího průměru 0,7 mm a jdou až k deseti milimetrům, stěna bývá 0,20 až 0,45 mm a délka 250 nebo 305 mm. Z nich vznikají hlavně, výfuky, nasávací a hydraulické rozvody, stožáry a antény. Tenčí trubička se dá vsunout do silnější, takže si poskládáte i stupňovitý nebo teleskopický prvek.
Rozhoduje stěna. Plastová trubka má po uříznutí stěnu okolo 0,6 mm, a to je v měřítku 1:48 plech silný téměř tři centimetry. Mosazná trubička se stěnou 0,25 mm odpovídá přibližně centimetru, takže ústí vypadá reálně i bez dalšího ztenčování. Druhý důvod je tuhost: antény a stožáry z kovu se neohnou při přenášení vitríny a pootevřené ústí hlavně vydrží i opatrné dočištění.
Mosaz je nejtvrdší z trojice, drží přímost a dá se pájet – hodí se na hlavně, stožáry a nosné prvky. Měď je poddajná, dobře se ohýbá do oblouku a používá se na rozvody a hadice. Aluminium má nejmenší hmotnost a po vyleštění přirozený kovový vzhled, takže se někdy nechává nenabarvené u výfuků a sacích trubek.
Pokud chcete stupňovitý výfuk nebo teleskopický stožár, kupujte dvě velikosti, kde je vnější průměr menší trubičky blízko vnitřnímu průměru větší. Rozdíl pod desetinu milimetru dovolí nasunutí a spoj pak drží sám ještě před lepením. Když potřebujete doplnit plný průřez nebo redukci, pomohou drátky a kulatiny.
Hlavně a výfuky bývají nejčastější důvod nákupu u techniky a letadel. Stožáry, podpěry a vedení lan patří k lodním modelům, kde navazují lana a lanka. Pro hranatý průřez použijte kovové profily.
Hlavně a výfuky z kovu patří k nejčastějším úpravám bojových vozidel; navazující nabídku najdete v modelech vojenské techniky.