Tmel na plastikové modely dělá na stavbě to, co lepidlo neumí: vyplní rýhu po spoji, doplní chybějící hmotu a zamaskuje stopu po vtoku nebo vylisování. Sekce se dělí na jednosložkové tmely, které jen odvětrají, a dvousložkové, které se míchají a tuhnou chemicky. Vedle klasických pastovitých tmelů v tubě tu jsou i tekuté varianty nanášené štětcem a modelovatelné epoxidové hmoty, které se dají tvarovat, vyřezávat a brousit.
Žádná sada nedoléhá dokonale. Mezi polovinami trupu zůstane vlasová rýha, kořen křídla nesedne stoprocentně, na resinovém dílu zbyde kavernička po bublince. Tmel je hmota, kterou místo doplníte na úroveň okolí a potom přebrousíte, aby po opravě nezůstala ani čára. Druhá role je tvůrčí: hustší hmoty se používají jako materiál na nové detaily, plachty, blátové nálepy nebo přechody na dioramatu.
Jednosložkové tmely se nanesou a nechají odvětrat. Jsou pohodlné, ale při zasychání se mírně stáhnou, proto se u hlubší kaverny nanášejí ve dvou vrstvách. Dvousložkové smícháte v poměru a reakcí tvrdnou po celém objemu bez stažení — to je volba na větší doplnění hmoty a na všechno, co má držet rozměr.
Pasta z tuby drží objem a používá se na skutečné mezery. Tekutý tmel nanášený štětcem zateče do vlasové rýhy a do pórů, zaschne skoro bez vrstvy a často se dá setřít vatovou tyčinkou namočenou v ředidle, takže se vůbec nemusí brousit. Na jemné stopy po broušení je tohle nejrychlejší cesta.
Epoxidové hmoty se dají hníst, tvarovat nástrojem a před vytvrzením vyhlazovat vodou. Hodí se na doplnění chybějícího dílu, na textilní záhyby nebo na vyplnění velkého objemu, kde by pasta nikdy nevyschla. Nástroje k nim najdete v kategorii sculpting.
Pokud spára nevznikla nedoléhavostí, ale slabým spojem, vraťte se nejdřív k lepidlům — tmel špatně slepený díl nespraví.