Dřevěné modely lodí jsou poslední velká řemeslná disciplína v modelářství. Trup se nestaví z odlitků, ale z kýlu, žeber a stovek úzkých lišt, které se ohýbají, napařují a lepí kus po kuse — a teprve pak přichází dýhování, kování, stěžně a lanoví. Najdete tu jednotlivé stavebnice menších plavidel v měřítkách jako 1:26 a 1:60 a především materiál a komponenty pro takovou práci: lišty a dýhy z různých dřevin, vrtule, záďová zrcadla, mosazná kování a kladkové bloky s jungframi na takeláž. Počítejte s měsíci práce, ne s večery.
Základem je kýl se zasazenými žebry, která udávají tvar trupu. Na ně se pokládá první vrstva lišt, obvykle z měkčí a dobře ohebné dřeviny, která se brousí do hladka. Druhá vrstva už je pohledová: tenké dýhy z tvrdých a tmavších dřevin, kladené s pravidelnou spárou, které dávají trupu výsledný vzhled. Poté přijde paluba, kování, stěžně a takeláž. Každá fáze má své nářadí a své dřevo, a právě proto se materiál prodává po profilech a délkách.
Světlé měkčí dřeviny se dobře ohýbají a hodí se na první vrstvu pláště a na vnitřní konstrukci. Tmavé tvrdé dřeviny mají jemnou kresbu, drží hranu a používají se na pohledové dýhování, obrubu paluby a zábradlí. Mezi nimi stojí středně tvrdé dřeviny s teplým odstínem. Lišty se dodávají v profilech od milimetrových po několikamilimetrové v délkách kolem jednoho metru.
Lišta se před přiložením k žebru namočí a nahřeje, aby přijala tvar bez praskání. Suchá lišta ohnutá násilím se buď zlomí, nebo po zaschnutí trup pokřiví. Tohle je dovednost, kterou se naučíte na prvních deseti kusech.
Vrtule, záďová zrcadla a další komponenty se dodávají v konkrétních rozměrech. Jejich velikost je potřeba odvodit od délky trupu, jinak se celý model opticky rozejde.
Plavidla z plastových odlitků, která se postaví podstatně rychleji, najdete v plastikových modelech lodí, historické plachetnice pak v kategorii plachetnice. Celou větev s dalšími obory shrnují různé modely.