Naposledy hledané
Tipy k hledání
Měřítko
Vegetace na diorama zahrnuje výrazné jednotlivé rostliny, které si na scéně drží vlastní místo: bambusové háje, kapradiny, kukuřici, kaktusy, sítinu, kopřivy, hotové kvetoucí křoviny a celou řadu přírodních mechů a lišejníků v barvách od okrové po tmavě zelenou. Materiálově jde o resin, 3D tisk, sušené rostlinné hmoty i jemná vlákna. Dál na stránce čtěte, jak výraznou rostlinu na scénu posadit, aby nepůsobila jako nalepená.
Většina zeleně na dioramatu má plnit plochu. Tahle kategorie dělá opak: každá položka je prvek, který divák uvidí a zapamatuje si ho. Bambus určí, že scéna je v Asii. Kaktus posune výjev do polopouště. Kukuřice řekne, že je konec léta. Mech a lišejník na kameni vypráví o vlhku a stínu. Právě proto se vybírá po jednom kusu a usazuje se promyšleně — dvě takové rostliny na scéně fungují, deset z nich dělá botanickou zahradu.
Nejlépe funguje zeleň tam, kde by skutečně rostla: v puklině zdi, na krytém vlhkém místě, u vody, v závětří. Rostlina postavená uprostřed volné plochy vypadá nalepeně, protože nemá kontext. Jediný trs v koutě zdi scéně dá víc než pět rozestavěných doprostřed.
Odlité a tištěné rostliny se nejdřív umyjí teplou vodou se saponátem, aby zmizely zbytky z formy, pak se odstraní nálitky a povrch se nastříká základovou barvou. Bez ní akryl na hladkém resinu drží velmi špatně a při manipulaci se odře.
Přírodní mechy a lišejníky se používají dvěma způsoby. Celé kusy dělají křoví a nízkou vegetaci v menších měřítkách, roztrhané na drobno slouží jako podrost a nárůst na kameni. Materiál je přirozeně pružný, ale v suchém prostředí křehne, takže se ho před prací vyplatí zlehka napařit a po usazení zafixovat ředěným lepidlem.
Jedna dobře usazená rostlina vydrží v paměti dýl než hustý porost. Vyberte si motiv scény, přidejte k němu jeden výrazný kus zeleně a zbytek plochy nechte na materiálech ze scénických doplňků.
