Modelářský korek slouží na dvě různé věci: jako lámaný materiál na skalní stěny, útesy a zdivo a jako pružná podložka pod koleje a pod základnu dioramatu. V nabídce jsou korkové desky i listy o rozměrech kolem 200 × 300 mm a 490 × 280 mm v tloušťkách od jednoho do šesti milimetrů, s jemným i hrubým zrnem, a dále ohebné korkové pásy pod kolejivo v sadách šesti pásů po 0,6 metru, tedy 3,6 metru celkem, a deseti pásů po 0,98 metru, tedy 9,8 metru, ve světlém i tmavém provedení. Dál čtěte, jak s korkem pracovat.
Korek je jeden z mála materiálů, které na dioramatu pracují dvěma zcela odlišnými způsoby. Když ho ulomíte, vznikne hrana s nepravidelnou strukturou, která po nabarvení vypadá jako skála nebo kamenná zeď — a žádný jiný materiál to neudělá tak snadno. Když ho naopak použijete v celku, dostanete pružnou vrstvu, která vyrovná podklad, tlumí zvuk a dává kolejišti nebo základně dioramatu lehké převýšení. Obě varianty se dají snadno řezat, brousit i lepit.
Na skalní stěnu desku nikdy neřežte. Nalomte ji rukou a nechte lom, jak vznikl. Jednotlivé kusy pak skládejte na sebe s mírným předsazením, aby vznikly římsy a převisy. Čím hrubší zrno, tím výraznější struktura — jemný korek se hodí na pískovec a zvětralou zeď, hrubý na vápencové stěny a lomy.
Syrový korek je výrazně hnědý a tahle barva prosvítá přes jeden nátěr. Nastříkejte nejdřív tmavý základ do všech puklin, pak nasucho přejeďte světlejším odstínem po hranách a nakonec použijte velmi řídký wash, který zvýrazní strukturu. Suchý korek barvu hodně nasává, počítejte s větší spotřebou.
Jako podložka se korek lepí disperzním lepidlem nebo tavnou pistolí a zatíží se do zaschnutí, aby se nekroutil. Ohebné pásy pod kolejivo se jen rozvinou a přibodnou, než lepidlo chytne. Řezat jde skalpelem nebo nůžkami, a to i ve větších tloušťkách.
Z jedné desky dostanete skalní stěnu, kterou byste z hmoty modelovali hodiny, a to se strukturou, jakou jiný materiál tak mimochodem neudělá. Zbytek krajiny okolo pak doplňte materiály ze scénických doplňků.